Jmenuji se Lukáš, tento blog je můj a mojí ségry Veroniky. Ve škole chodíme bosi v ponožkách protože se nám to líbí a je nám to pohodlné a příjemné. Protože víme že je více liddí s touto zálibou a protože byl zrušen Clarisy blog který byl na stejné téma a který pro nás byl trochu vzorem, rozhodli jsme se udělat něco podobného a pokračovat. Tento blog by měl být jedna pro žáky a studenty kteří ve škole chodí v ponožkách nebo bosi ať k tomu mají jakýkoliv důvod, ale také pro každého kdo alespoň občas chodí v ponožkách venku a v místech kde se obvykle nosí boty. Jsou ale vítáni ti kteří nechodí v ponožkách nebo bosi vůbec ale tohle téma se jim líbí. Jak se bude blog vyvíjet bude záležet i na vás, budeme rádi když nám budete posílat fotky, články a odkazy na toto téma. Chtěli bychom aby tento blog byl spíše o chození v ponožkách a punčochách než úplně bosky, protoře bosých blogů a webů již existuje několik. Ale příznivci chození úplně bosky budou také vítáni.
_____________________________________________________________________________

Leden 2016

Příští týden

26. ledna 2016 v 16:09 | Unka |  Náš deníček
Tento tejden nosim modrý ponožky, ale myslím že příští tejden bych udělala to o co jste si někteří psali. Nosila vych bílý ponožky a každý den si je vyfotím na nohou pěkně zezhora i zespoda. Nevím jestli ve škole, tam by každej čuměl proč si fotim nohy, možná cestou ze školy zajdu každý den s kámoškou k ní dom, tam se zuju a kámoška mně vyfotí. Fotky sem budu dávat každej den od pondělí do pátku.Mrkající
Bude to oki?

Ponožky po týdnu

23. ledna 2016 v 21:01 | Luky |  Náš deníček
Udělali jsme test ponožek. Vyfotili jsme je když byly nové a potom ještě jednou po týdnu nošení ve škole. Jsou koupené v Hypernově, asi poznáte že šedé jsou moje a bílé ségry. Tento týden musely ponožky víc vytrpět protože byl sníh a ve škole na chodbách a kolem šaten mokro a špína. Je vidět že ségry ponožky dopadly hůř, jsou víc špinavé a roztrhané, ale asi byly slabší tak se dřív prošlapaly. Je možné že mně se víc dařilo vyhýbat se mokru a špíně protože mám ponožky méně špinavé než ségra.


Návštěvní kniha a fórum

23. ledna 2016 v 10:30 | Luky |  Různé nápady a myšlenky
Se ségrou jsme udělali dvě nové věci, Návštěvní knihu a fórum. Do návštěvní knihy můžete psát vaše příběhy, zážitky, problémy a co uznáte za vhodné. Zajímavé příběhy můžeme umístit do blogu do příslušné rubriky. Fórum by mělo být spíše otázky a odpovědi, když chcete odpovídat ve fóru musíte se zaregistrovat což je jednoduché a můžete také zakládat témata, ale jen na téma tohoto blogu. Uvidíme po čase jestli to mělo cenu, když do návštěvní knihy a do fóra nikdo psát nebude není problém to zase zrušit. Je i na vás jaká bude budoucnost blogu, jestli budete přispívat komentáři, články, odpověďmi fotkami, nebo jestli se na to všichni vykašlem. Návštěvnost blogu je 20 až 30 návštěv denně, jsme rádi že sem chodíte.

V zimě

19. ledna 2016 v 6:32 | Luky |  Různé nápady a myšlenky
Tak nám přišla tuhá zima a sníh. V pondělí jsme měli ve škole tělák a zatímco jindy cvičím bos, teď jsem si na tělák nechal ponožky, ségra má tělák dnes a také řekla že bude cvičit v ponožkách protože podlaha v tělocvičně je studená.
Ve škole máme víc špíny a mokro což se tam nanese na botách těch kdo se nepřezouvají, moje šedé ponožky byly po jednom dnu víc špinavé než jindy, ségra je má také špinavější než jindy a to si na tento týden vzala bílé.
Vy kdo chodíte do školy, také je u vás ve škole v tomto počasí víc špíny z venku? A kdo chodíte v ponožkách, jak to řešíte, chodíte přes mokro a špínu v ponožkách nebo to děláte jinak abyste si ponožky tak nezašpinili? Kdo už jste ze školy vyšli můžete napsat jak to bylo v létech kdy jste do školy chodili. Rádi se dozvíme jak je to na jiných školách a může to být inspirace pro nás.

Nový název blogu

17. ledna 2016 v 13:52 | Luky, Unka
Chtěli bysme změnit název blogu protože název "Studenti bez bot" není moc vhodný. Nemusí to být jen o studentech, myslíme si že by blog mohl být jednak o žácích a studentech kteří chodí ve škole bosi nebo v ponožkách, ale taky o ostatních kteří už ze školy vyšli a rádi chodí bez bot třeba venku, v práci apod. Aby se blog odlišoval od ostatních blogů které se zabývají bosou chůzí tak by náš blog mohl být spíše o chození v ponožkách, punčochách, silonkách a chození úplně bosky by mohlo být spíše okrajovou záležitostí, ale také by tady mohlo být. Máte nápad jaký udělat název blogu?
A co návštěvní kniha, myslíte si že je dobrá taková jaká tady je nebo by byla lepší jiná?
Děkujem za vaše názory.

Fotky od Míši

10. ledna 2016 v 17:12 | Unka |  Různé fotky
Tyhle fotky mně poslala Kamila, píše že holka která je na nich focená se jmenuje Míša, ve škole chodí v ponožkách punčochách nebo punčocháčích, vůbec je nepere a nosí je pořád špinavý i doma. V zimně doma někdy nosí pantofle nebo cvičky protože bydlí v přízemí, pod nima je sklep a mají studenou podlahu ale i v těch pantoflích nebo cvičkách je se špinavými punčochami.Mrkající


Ponožky od Ježíška

4. ledna 2016 v 18:40 | Unka |  Náš deníček
Přidala jsem fotky ponožek které jsem dostala k ježíškuUsmívající se. Nebylo to ale žádný překvápko protože jsme je kupovali s mamkou, já jsem si je vybralaMrkající. Taky mám dvoje silonky, ale ty budu nosit až bude teplo, teď bych v nich zmrzla...

V práci v silonkách

1. ledna 2016 v 22:01 Vaše příběhy
Přišel nám příběh který prožila paní Květa. Je to pěkný a zajímavý příběh, stojí za to ho zveřejnit. Asi budeme muset změnit text v hlavičce blogu aby to mohl být blog nejen o studentech a o chození v punčochách i jinde než ve škole, třeba v práci.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jmenuji se Květa, je mně 28 let, pracuji v podniku v administrativě. Předmětem mojí práce je přepisování textů, příprava materiálů, jednání s klienty a různé administrativní činnosti. Bydlím s manželem a osmiletým synem v bytovém domě, manžel pracuje jako vedoucí v potravinách, jezdí do práce autem přičemž vozí syna do školy. Já mám pracoviště v jiné části města než manžel, pro mně je výhodné jezdit do zaměstnání autobusem MHD protože máme zastávku blízko našeho bydliště, po vystoupení jdu ještě asi čtvrt hodiny pěšky do zaměstnání.
Přihoda která se mně stala je z loňského prvního června. Tehdy jako obvykle manžel odjel do zaměstnání, syna vzal do školy. Já jsem se ještě doma oblékala a připravovala do práce. Když jsem měla vše připravené tak jsem ještě vzala sešit a propisku a vyšla jsem na chodbu před dveře zapsat spotřebovanou elektřinu kterou si zapisujeme vždy prvního v měsíci abychom věděli kolik jsme propálili a mohli jsme porovnat se spotřebou ve stejném období loňského roku, jestli jsme propálili víc nebo jestli jsme ušetřili.
Když jsem si zapisovala údaje z elektroměru tak se ale vlivem průvanu zabouchly dveře u našeho bytu a já jsem se nemohla dostat dovnitř protože klíče jsem měla uvnitř: Byla jsem sice oblečená do zaměstnání, ale v bytě jsem měla ještě kabelku a boty, na chodbu před dveře jsem vyšla bosa v silonkách. Tak a co teď. Bez kabelky bych se obešla, ale co boty? Jako první mně napadlo že bych si mohla půjčit boty od některé ze sousedek, ale poté co jsem zazvonila na několik zvonků a nikdo mně neotevřel jsem to vzdala protože jsem si uvědomila že už všichni odešli do zaměstnání. Sice jsem věděla že v přízemí bydlí důchodci kteří jsou doma, ale půjčovat si boty od té staré paní mně nepřišlo moc vhodné. Věděla jsem že mně začíná tlačit čas, že už budu muset jít na autobus a když zavolám zámečníky nebo hasiče aby mně otevřeli byt tak už to do práce nestihnu. Jediná možnost byla že půjdu bosa. Řekla jsem si že si sundám silonky abych si je nezničila, půjdu do práce bosa a v práci si od nějaké kolegyně půjčím boty. Věděla jsem že kěkteré zaměstnankyně v našem podniku se při příchodu do zaměstnání přezouvají, na cestu nosí pohodlné sportovní boty a v práci používají elegantní společenskou obuv. Tak jsem si sundala silonky a šla jsem na autobus bosa. Ještě jsem několik minut stála na zastávce a když autobus přijel, nastoupila jsem. Čekala jsem od cestujících že budou poukazovat na to že nemám boty, ale nikdo ani brvou nehnul. Potom jsem přišla do práce, holky si hned všimly že jsem bosa a ptaly se co se mně stalo, tak jsem jim to řekla. Ty které měly obuv na přezutí mně hned nabídly k zapůjčení své boty, tak jsem si oblékla silonky a sportovní boty svojí kamarádky. Necítila jsem se v nich ale dobře, říkala jsem si že ke kostýmku se sportovní boty nehodí a řekla jsem si že je to možná ještě horší než být bosa. Tak jsem kamarádce její boty vrátila a řekla jsem že zkusím být jen v silonkách. Někteří kolegové řekli že u mně jako u ženy nijak nebude vadit když budu bosa, že i tak si zachovám svoji důstojnost. Je pravda že jsem byla ráda že jsem měla alespoň silonky, cítila jsem se tak lépe než být úplně bosa bez punčoch. Během dne jsem jednala s několika klienty, byli to muži i ženy, někteří ani nic neřekli o tom že nemám boty a ti kteří se o tom zmínili to nepovažovali za nevhodné, tak například jeden pán řekl že vidí že nemám boty a že tak vypadám zajímavě, jedna paní řekla že je lepší být bosa než v nepohodlných botách.
Po skončení pracovní doby jsem odcházela na autobus, ale silonky už jsem si nezouvala, šla jsem v nich bosa. Po vystoupení z autobudu jsem ještě zašla do obchodu nakoupit a vůbec mně nevadilo že mně vidí lidi bosou v silonkách. Když jsem došla domů, otevřel mně syn který už byl ze školy doma. Silonky jsem již měla na chodidlech roztrhané, proto jsem je hned zula a hodila do odpadků. Potom jsem si umyla nohy a věnovala se rodinným povinnostem. Na bosý pracovní den mám pěkné vzpomínky a od té doby si občas v práci zouvám boty, například při sezení u počítače a mám u toho pěkný pocit. Mohu poděkovat náhodě že se mně zabouchly dveře že jsem musela jít bosa a tím jsem poznala to kouzlo a příjemný pocit bosého chození a díky tomu že jsem měla silonky jsem si zachovala i slušný vzhled a důstojnost. Kdo to ještě nezkusil, doporučuji vyzkoušet.

Bos v blátě

1. ledna 2016 v 11:24 Vaše příběhy
Přišel nám příběh od Jozífka, tady je.
----------------------------------------------------------------------------------
Když je venku teplo tak chodím do školy a ve škole bos. Bydlím vedle školy, jen přejdu ulici, kousek jdu po chodníku a jsem ve škole. Jednou jsme s učitelkou přírodopisu šli na vycházku mimo školu a já jsem zrovna byl ve škole bos, tak jsem šel bos i na vycházku. Nevadilo mně to, šlo se mně dobře. Když jsme přišli k louži tak ji všichni obcházeli, ale já jsem chtěl zamachrovat tak jsem si trochu vyhrnul nohavice, prošel jsem louží a dělal jsem že jsem borec že se nemusým vyhýbat loužím. Do školy jsme se vraceli jinou pěšinou, tam bylo bláto, tak jsem krásně prošel tím blátem. Potom jsme se vrátili do školy protože jsme měli ještě dvě hodiny vyučování. Ostatní se v šatně přezuli, ale já jsem šel bos s nohami od bláta do třídy. Jak mně nohy usychaly tak bláto z nohou trochu odpadávalo. Po skončení vyučování jsem zase šel bos domů a doma jsem si umyl nohy.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
To je příběh od Jozífka. Do komentářů můžete psát co byste udělali vy na jeho místě, zda byste to udělali stejně nebo byste něco udělali jinak.