Jmenuji se Lukáš, tento blog je můj a mojí ségry Veroniky. Ve škole chodíme bosi v ponožkách protože se nám to líbí a je nám to pohodlné a příjemné. Protože víme že je více liddí s touto zálibou a protože byl zrušen Clarisy blog který byl na stejné téma a který pro nás byl trochu vzorem, rozhodli jsme se udělat něco podobného a pokračovat. Tento blog by měl být hlavně o žácích a studentech kteří ve škole chodí bosi nebo v ponožkách ať k tomu mají jakýkoliv důvod, ale vítáni jsou i ti kdo už ze školy vyšli a alespoň občas chodí v ponožkách třeba venku, ale i ti kteří třeba nechodí bosi nebo v ponožkách vůbec ale tohle téma se jim líbí. Jak se bude blog vyvíjet bude záležet i na vás, budeme rádi když nám budete posílat fotky, články a odkazy na toto téma.

Září 2016

Ve škole po prázdninách

4. září 2016 v 7:32 | Luky |  Náš deníček
Máme za sebou první dva dny ve škole, zatím to byla jen taková oddechovka ale od pondělí můžu čekat že začne běžné vyučování a už to nebude žádná pohoda. Trochu jsem si všímal ostatních jestli mají všichni přezůvky a měli, jen já jsem byl v ponožkách. Měl jsem tmavě modré ponožky, máma už mně je vyprala a příští týden je budu nosit zase. Ségra byla první dva dny ve škole bosa a říkala že viděla ještě několik dětí které byly bosy.
Jestli sem chodíte někteří kdo jste školou povinní, můžete hlasovat v anketě co jste měli první školní den ve škole na nohou, jestli boty nebo jste byli bosi apodobně. Do komentářů můžete napsat další informace, jak to u vás probíhalo nebo tak nějak. Napadá mně, když bylo ještě takové teplo, nešli jste někdo do školy bosi už z domova? Nebo neplánujete to? Se ségrou jsme o tom mluvili že by jsme to mohli zkusit dokud je teplo i ráno.

Článek od Samanthy

3. září 2016 v 13:19 | Luky |  Vaše příběhy
Přišel mail od Samantky, píše o svých zážitcích v ponožkách. Samantho, děkujem.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Během léta jsem několikrát šla ven bosa, několikrát také v ponožkách. Ze začátku jsem se trochu styděla před lidmi, zajímavé je že jít bosa po městě mně nijak nevadilo, ale v ponožkách jsem si připadala trochu nejistá. To bylo ale spíše na začátku, když jsem byla v ponožkách na městě poněkolikátě už jsem se nijak nestyděla a nevadilo mně že mně lidé uvidí. Byla jsem v ponožkách v obchodním centru, v restauraci, ve vlaku, v přírodě a i jinak, různě, někdy sama někdy s přáteli.
Když jsem potkala někoho známěho, většinou se každý divil že jdu v ponožkách, ale když jsem odpověděla že se mně tak lépe chodí, většinou každý pokývnul hlavou že souhlasí, ale nikoho jsem nezlákala aby si také vyzul boty. Chodila jsem ale nejen v ponožkách, ale také v podkolenkách nebo silonkách. Když jsem přišla domů tak někdy byly ponožky nebo silonky zničené, ale když ponožky ještě roztrhané nebyly, nechala jsem si je ještě na další ponožkovou vycházku.
Přikládám několik fotofrafií.