Jmenuji se Lukáš, tento blog je můj a mojí ségry Veroniky. Ve škole chodíme bosi v ponožkách protože se nám to líbí a je nám to pohodlné a příjemné. Protože víme že je více liddí s touto zálibou a protože byl zrušen Clarisy blog který byl na stejné téma a který pro nás byl trochu vzorem, rozhodli jsme se udělat něco podobného a pokračovat. Tento blog by měl být hlavně o žácích a studentech kteří ve škole chodí bosi nebo v ponožkách ať k tomu mají jakýkoliv důvod, ale vítáni jsou i ti kdo už ze školy vyšli a alespoň občas chodí v ponožkách třeba venku, ale i ti kteří třeba nechodí bosi nebo v ponožkách vůbec ale tohle téma se jim líbí. Jak se bude blog vyvíjet bude záležet i na vás, budeme rádi když nám budete posílat fotky, články a odkazy na toto téma.

Březen 2017

Další fotka z plesu

20. března 2017 v 6:11 | Luky |  Různé fotky
Další fotka z plesu, tady je to s oblečením asi OK.


Společná fotka z plesu

11. března 2017 v 17:23 | Luky |  Různé fotky
Zveřejňuji fotku z maturitního plesu. Co říkáte tomu jak jsou holky oblečené a obuté? Které to sluší nejvíce a které naopak moc ne? Vaše názory můžete napsat do komentáře.


Petrův začátek

9. března 2017 v 15:25 | Luky |  Vaše příběhy
Přišel příběh od jednoho našeho příznivce, myslím že je to zajímavý článek.

Ahoj.

Jmenuji se Petr, je mně 17 let a na střední škole chodím bos asi rok a půl.

První inspirace pro mně byly webové stránky na internetu týkající se chůze naboso. Dříve jsem rád chodil bos v létě na pláži, po trávě, ale abych chodil bos ve škole nebo ve městě to by mně ani nenapadlo. Když jsem ale viděl články a fotky na internetu a viděl jsem že někteří chodí běžně bosi po městě a prospívá jim to, začal jsem stále více uvažovat že bych to také zkusil. Začel jsem postupně tak že jsem začel v létě nosit žabky když jsem šel do obchodů a kam bylo třeba, neboď z dřívějška jsem byl zvyklý na uzavřené boty nebo sandály s ponožkami k čemuž mně vedli rodiče. Že chodím po městě naboso v žabkách jsem jim neřekl, asi by mně to výslovně nezakázali ale nelíbilo by se jim to. Řešil jsem to tak že jsem z domova odešel v běžných uzavřených botách, do tašky jsem si dal žabky a když jsem byl kus od domova jsem se přezul do žabek a uzavřené boty dal do tašky. Když jsem si po nějakém čase začel zvykat na žabky, pokročil jsem dál a při chůzi po městě jsem si žabky zul, dal do ruky a chodil jsem bos. Nejprve v místech kde nikdo nechodil a když jsem viděl v dálce že někoho potkám, žabky jsem si obul, když jsem chodce minul, opět jsem se zul. Potom jsem se postuponě odhodlával k tomu abych si žabky neobouval a i před lidmi jsem chodil bos se žabkami v ruce nebo v tašce. Další stupeň mého odhodlání bylo že jsem šel z domova v běžných uzavřených botách, v parku nebo ve městě jsem se zul, boty schoval do křoví a chodil jsem bos bez možnosti se obout. Podotýkám že rodiče stále o mém bosém chození nevěděli a měl jsem štěstí že mně boty někdo neukradl.

Potom skončily letní prázdniny a začala škola. První dny jsem vzorně nosil přezůvky, ale lákalo mně chodit ve škole bos. Začínal jsem postupně, například tak že v hodině jsem si zul pantofle a o přestávce když jsem potřeboval někam dojít, nechal jsem pantofle u stolku a šel jsem v ponožkách. Stále jsem intervaly prodlužoval, potom jsem začel chodit v ponožkách i na chodbu a můj sen byl nenosit přezůvky vůbec. Když jsem poprvé uskutečnil můj celodenní pobyt ve škole v ponožkách, nezůstalo to bez následků, když si máma všimla mých špinavých světlých ponožek. Řekl jsem jí že jsme ve škole s klukama blbnuli a honili jsme se a že jsem si zul pantofle aby se mně lépe běhalo. Mámě to stačilo jako vysvětlení, ale řekla že to dělat nemám abych neměl špinavé ponožky. Vyřešil jsem to tak že jsem si koupil v obchodě nové ponožky a nosil jsem je ve škole, před příchodem domů jsem si je přezul, někdy už ve škole a někdy doma přede dveřmi a špinavé ponožky ze školy jsem před rodiči schoval. Tak jsem začel ve škole pravidelně chodit v ponožkách, pantofle jsem nechával v uzamčené skříňce, když jsem ponožky zničil koupil jsem si nové. Reakce od okolí byla překvapivě více od spolužáků než od učitelů, někteří spolužáci se mně posmívali, někteří mně to schvalovali a říkali že by nejraději také chodili bosi, ale nikdo se ke mně nepřidal. Učitelé to moc neřešili, občas se mně někdo zeptal proč nenosím přezůvky a když jsem odpověděl že dobrovolně z vlastní vůle, jako vysvětlení to stačilo. Jedna z učitelek mně dokonce řekla že je zdravé chodit bos.

Obuv jsem ale stále nosil při tělocviku a měl jsem touhu i při tělocviku být bos. Poprvé se to stalo při šplhu po tyči. Učitel tělocviku nám doporučil zout se aby se nám lépe šplhalo, ale když jsme šplh měli za sebou a ostatní spolužáci se obouvali, já jsem zůstal bos do konce hodiny tělocviku. Na další hodinu tělocviku jsem nastoupil v botách, ale asi v polovině hodiny jsem si zul boty a ponožky a do konce hodiny jsem byl bos. Další hodinu jsem se odhodlal na tělocvik hned nastoupit bos, pouze jsem si zul ponožky a překvapilo mně že učitel neměl žádné připomínky, tak jsem začel pravidelně cvičit bos a přidali se ke mně ještě další dva spolužáci kteří také cvičili každou hodinu bosi. Bohužel ale k chození v ponožkách ve škole jsem je nepřesvědčil.

Přešla zima a koncem jara když začalo být pěkné počasí a někteří spolužáci, hlavně spolužačky přestali nosit ponožky a chodili v přezůvkách naboso, jsem měl v hlavě myšlenku že bych mohl ve škole chodit úplně bos bez ponožek. Začel jsem tím že po tělocviku když jsem se v šatně převlékl nevzal jsem si ponožky a šel jsem bos do třídy, ponožky jsem si obul až ve třídě. Potom se událo něco co mně dalo impuls chodit bos bez ponožek celý den. Spolužačce Hance se rozbily přezůvky, měla páskové pantofle a pásek se ji utrhl od podrážky. Řekla že dnes to odchodí bosa a že ji máma koupí nové přezůvky, jaké ale bylo moje překvapení když druhý den přišla do třídy opět bosa a sdělila nám že ji máma řekla že už to může do prázdnin vydržet bosa a o prázdninách přezůvky potřebovat nebude. Překvapilo mně jak rozdílný může být názor rodičů, moji rodiče by se zbláznili kdyby věděli že chodím bos, ale Hanky mamka ji téměř přikázala aby chodila bosa. Po této informaci jsem si zul ponožky a také jsem až do konce školního roku chodil bos bez ponožek. Často jsem šel bos i ze školy a obul jsem se až když jsem se blížil k domovu. Když jsme byli ve třídě dva bosí, cítil jsem se lépe než kdybych byl sám. Přezůvky jsem s koncem školního roku vyhodil protože kdybych je přinesl domů mámě by bylo divné že nejsou skoro vůbec ochozené.

Přešly letní prázdniny, začel nový školní rok a já jsem hned první den šel do školy bez ponožek s novými přezůvkami které mně rodiče koupily. Přezůvky jsem nechal opět ve skříňce a do října jsem chodil bos, od listopadu chodím v ponožkách doteď. Až bude na jaře teplo, budu chodit bos bez ponožek. Spolužačka Hanka která chodila bosa před prázdninami měla od září nové přezůvky, bosa už nechodí. Chtěl jsem ji jemně přesvědčit aby se se mnou dala do party že bychom byli dva bosí, ale nedala se přesvědčit a naléhat na ní nechci. Během mého chození ve škole v ponožkách a bosky jsem měl různé příhody, ale ty napíši zase někdy příště pokud to někoho bude zajímat.

Ahoj Petr.

Film Trpaslík

6. března 2017 v 17:24 | Luky |  Různé fotky
Od jednoho našeho příznivce jsme dostali fotky z českého seriálu Trpaslík natáčeného na nymburské škole. Někteří žáci byli při natáčení v ponožkách.