Jmenuji se Lukáš (Luky), tento blog je můj a mojí ségry Veroniky (Unka). Chodíme bez bot v ponožkách ve škole i venku protože se nám to líbí a je nám to příjemné. Ve škole ségra od 6, já od 7 třídy ZŠ denně, potom i na střední. Já už jsem ze školy vyšel a chodím do zaměstnání kde musím mít obuv, ale v ponožkách chodím občas venku, ségra ještě chodí na střední, ale venku také občas v ponožkách chodí. Protože víme že je více liddí s touto zálibou a protože byl zrušen Clarisy blog který byl na stejné téma a který pro nás byl trochu vzorem, rozhodli jsme se udělat něco podobného a pokračovat. Tento blog by měl být jednak pro žáky a studenty kteří ve škole chodí v ponožkách nebo bosi ať k tomu mají jakýkoliv důvod, ale také pro každého kdo alespoň občas chodí v ponožkách venku a v místech kde se obvykle nosí boty. Jak se bude blog vyvíjet bude záležet i na vás, budeme rádi když nám budete posílat fotky, články a odkazy na toto téma. Chtěli bychom aby tento blog byl spíše o chození v ponožkách a punčochách než úplně bosky, protoře bosých blogů a webů již existuje několik. Ale příznivci chození úplně bosky budou také vítáni.
_____________________________________________________________________________

Příběh z tělocviku

20. října 2018 v 9:45 | Luky |  Vaše příběhy
Dostali jsme příběh ke zveřejnění, poslal jej Koťa.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Teď v prvním týdnu v prváku na vysoký jsme se spolužákem Skřivánkem ještě ze střední řešili z celkem širokého výběru kurzů tělocvik. Ani jeden z nás ale s sebou z domova ještě neměl cvičky. V popisu předmětu "kondiční gymnastika", co nám vycházel do rozvrhu, stálo "na boso nebo v gymnastických cvičkách, případně teniskách". Takže na první hodině budou muset být bosá chodidla. Skřivan byl ale ve výhodě, protože na rozdíl od mě docela pravidelně cvičil bos už na střední škole.

V šatně po přestrojení Skřivan ihned odešel k tělocvičně v korkáčích z koleje, ale hned se zase z chodby vrátil, že si ještě musí sundat ponožky. Tak jsem si také stáhnul fusekle. Oba jsme odcházeli k tělocvičně s ponožkami vysvlečenými už ze šatny v trepkách jen naboso. Když jsem uviděl, že přede dveřmi do sálu stálo několik holek, prohodil jsem ke Skřivanovi, jako co ty tady dělaj. Mně nechápavému vysvětlil, že budou cvičit s námi, protože to je smíšený kurz. Skřivan se do šatny vrátil v momentě, kdy viděl, že holky jsou už také všechny na tělocvik připravené jen v trepkách v šatně vysvlečené z ponožek do bosa. Sám bych si ale byl ponožky nechal, nakonec to však dopadlo takhle.

Stála tu v žabkách i tmavější spolužačka z bulharské ciziny, o níž už jsme slyšeli, roztomile a legračně švitořící česky. Když jsem viděl ty žabky, říkal jsem si, že ta to bosa zvládne, protože je určitě zvyklá z těch jejich pláží. A byla tu další holka ve stejných gumových trepkách, co jsem měl na nohou i já (tyhle: https://www.ulmart.ru/goods/3490025), dlouhé vlasy a nabarvená trochu na zrzavo. A také jedna bývalá spolužačka z gymplu. Teď už jsme ale na vysoký a dveře do tělocvičny odemyká zatím neznámá tělocvikářka i s tělocvikářem. Jsme vpuštěni dovnitř. Skřivanovy nepraktické korkáčky jsou už odložené u stěny a brzy se vedle nich objevily Bulharčiny žabky. My ostatní jsme to odkládání také neodkládali, vedle žabek bylo u stěny místa dost. Také jsem už teď musel do bosa a ostatní holky také. Odvážně jsem odkopl trepky.

Tlemící se Skřivan už stál rádoby poslušně v pozoru před tělocvikářkou na bílé čáře. Kašpar jako vždycky i na střední. Bosy se k němu zařadily zrzka a Bulharka. Já se tam šel už taky jen bosej též postavit, protože tělocvikářka říkala nekompromisně. "I na vysoký škole se při tělocviku dělá nástup," a ukazoval před sebe na tu čáru. Ostatní holky se řadily za mě. Napadlo mě, proč už i na střední nemůžou cvičit holky s klukama dohromady. Tělocvikář nás chválil, že jsme si vybrali gymnastiku, nebývá o ni tolik zájem, a přitom je kondičně nesmírně užitečná. Mluvil o cvičeních, která budeme provádět. Ale o tom, že vlastně nikdo z nás nemá cvičební obuv, se zatím neřeklo nic.

Napadlo mě, že se dnes třeba vůbec nebude cvičit. Jen úvod, po kterém nás pustí. Ale ne, začíná se rušnou částí. Po pokynu "vlevo v bok" mi zatrnulo. Snad se nebude běhat. Pokyn "poklusem v klus", samozřejmě že se chce, abychom bosýma nohama v tělocvičně i běhali, i když jen krátká kolečka kolem sálu a pomalým tempem. Museli jsme si zvykat. Dlouze jsme se pak rozcvičovali na značkách. Zatím mi moc nepřišlo, že by pro cvičení naboso byl nějaký důvod, jen se bosejma chodidlama smejčila trochu špinavá podlaha. Na šlapkách holek, které přede mnou při rozcvičce prováděly kočku vylizující misku, už hodně smítek zůstalo.

Natáhl se koberec a všichni jsme museli těsně vedle sebe udělat jako most, vzpor ležmo. Vždy první v řadě podlézal a zařadil se na konec. A pak další a další. A když jsme už byli na druhé straně koberce, tak zase zpátky. "Tohle jde nejlíp naboso," slyšel jsem říct tělocvikářku, když v prvním kole prolezl poslední z nás. Poprvé to někdo z učitelů zmínil. Musel jsem nyní souhlasit, při tomto cvičení to bylo nejpraktičtější, když holky podlézaly s bosýma nohama pod klukama a kluci podlézali s bosýma nohama pod holkama. Hodina byla pryč. Tělocvikář vykládal, co nás čeká příště. Teď konečně jsme směli zpátky k trepkám. Tak jsem si ale už bosej zvykl, že se mi do nich vůbec nechtělo. Napadlo mě, že třeba příště zase nebude mít cvičky nikdo. A že třeba není pozdě ani pro mě si navykat cvičit naboso i na vysoké škole.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jerry | 22. října 2018 v 11:12 | Reagovat

Zajímavej příspěvěk :-), nebyly by špatný nějaký fotky holek, jak cvičí naboso

2 Martin | E-mail | 25. října 2018 v 22:05 | Reagovat

To jde, pokud je teplo a není v té tělocvičně úplně chladno. Což u nás na základce a pak na střední nikdy nebylo. V tělocvičně byla vždycky šílená kosa. Když jsem neměl tenisky na tělocvik nebo později když jsem je nenosil, tak jsem vždycky cvičil v ponožkách. Nikdy by mě nenapadlo si ponožky z těchto důvodů sundat. Jedině snad, když jsme měli šplh a šplhali jsme na tyči, to by s ponožkami na nohách jaksi nešlo, tam musely dolů, ale jinak ne. A nevybavuji si, že by někdo z kluků, ale i holek šel úplně do bosa.

3 Karolína | 26. října 2018 v 14:29 | Reagovat

My jsme museli nedávno běhat bosy v tělocvičně, ale ne kvůli tomu, že by byla hodina tělocviku. Má nejlepší kámoška vrazila facku holce, která o ní řekla, že smrdí, ona ji do očí řekla, že je pěkná čůza a já jsem byla přitom a kamarádky jsem se zastala. Bylo to na chodbě a viděla to učitelka. Ta řekla, že si můžeme vybrat buď poznámku, nebo že to vyřeší trestem. Vybraly jsme si trest, poznámku jsme nechtěly žádná. Nevěděly jsme dlouho, co bude následovat. Po vyučování nás ale zavedla učitelka do tělocvičny a řekla, že budeme za trest obíhat dokola, a že budeme běhat bosky. Nezbylo nám nic jiného než se zout a šly jsme bosky běhat. Bylo to hustý, docela to i bolelo. Když jsme skončily, tak tak jsme si musely vzít přezůvky do ruky, učitelka nás zavedla do šatny a teprve tam jsme se mohly obout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama